Výlet do Štrasburku

Na seznam evropských měst, které jsem navštívil, minulý týden přibylo sídlo evropských institucí - Štrasburk - do kterého mě pozvala Rada Evropy.

Rada Evropy a ETINED

Ačkoliv Rada Evropy sídlí hned vedle Evropského parlamentu, s Evropskou unií nemá mnoho společného. Členy Rady Evropy jsou všechny evropské státy s výjimkou Běloruska, tedy i Rusko, Turecko, balkánské a kavkazké země. Celkem 50 států. Hlavními tématy aktivit Rady evropy jsou lidská práva, demokracie a vláda práva. A k tomu patří i koordinace vzdělávací politiky, takže například ECTS je výsledek Rady Evropy, nikoliv EU.

V roce 2013 se ministři školství sjeli v Helsinkách a deklarovali, že je potřeba bojovat s korupcí ve vzdělávání. A protože boj s korupcí by byl dvakrát negativní, rozhodli se raději podporovat poctivost. Zastánci dvouhodnotové logiky v tom nevidí rozdíl, protože NOT CORRUPTION = NOT (NOT INTEGRITY) = NOT NOT INTEGRITY = INTEGRITY, ale z výchovného hlediska je samozřejmě lepší podpora pozitivních hodnot, než potírání hodnot negativních, i když to tolik netáhne novináře. A ona podpora pozitivních hodnot by se měla odehrát přes Pan-European platform for ethics, transparency and integrity in education (ETINED).

Po ministerské konferenci v Helsinkách v roce 2013 nabraly události rychlý spád. V roce 2014 se vymyslely základní aktivity, kterým se ETINED bude věnovat (tehdy si mě pozvali do Bruselu, abych jim vysvětlil, jak je to s plagiátorstvím ve vysokém školství), v roce 2015 v Praze slavnostně platformu spustili a už v listopadu 2016 se platforma poprvé sejde. Každý členský stát má v platformě dva zástupce, takže to máme dohromady 100 lidí. Akceschopnost takovéto skupiny tak nikdo nečeká a z této stovky lidí byla vybrána řídicí skupina, která se bude scházet častěji a bude zodpovědná za to, že se něco opravu bude dít. Řízením osudu (a patrně i státního tajemníka na ministerstvu školství, Jindřicha Fryče) jsem se stal jednám ze zástupců Česka v ETINED a jmenovali mě i do řídicí skupiny, která se 25. května 2016 poprvé sešla.

Dobrodružná cesta

Doprava z Brna do Štrasburku je poměrně komplikovaná. Dá se jet vlakem (12 hodin, 3 přestupy), letět letadlem (3,5 hodiny s přestupem + 3 hodiny cesta na letiště + 2 hodiny na letišti + hodina cesta z letiště, tj. celkem 9,5 hodiny) nebo autem (8 hodin čistého času jízdy). Jindřich sem jezdí často a jezdí autem, měl jet i na první setkání řídicí skupiny ETINED, tak jsme se domluvili, že dorazím do Prahy a pak se svezu s ním. Rada Evropy ušetří, snížíme uhlíkovou stopu a ještě bude cesta příjemnější.

Den před cestou se ale tento plán začal hroutit, ministestvo řešilo nějaké věci, u ktrých musí Jinřich být, takže jsme odložili odjezd o 2 hodiny. Když se pak v den odjezdu tvářil, že možná nebude moct jet vůbec, domluvili jsme se, že raději pojedeme každý sám. Vlak do Vídně (kterým by moje cesta do Štrasburku začala) právě odjel, takže mi nezbylo, než vzít své auto a vydat se na osmihodinovou cestu. Průtrže mračen na Vysočině, půlhodinová zácpa na D5 (tu jsem objel), zácpy na německé A6 (ty už jsem neobjel), nikdo, s kým bych se v řízení vystřídal. Dělal jsem hodně přestávek a po necelých deseti hodinách jízdy (tj. kolem osmé večer) dorazil na místo svého ubytování ve Štrasburku.

Další zajímavý příběh se týká ubytování. Tak nějak jsem považoval za samozřejmé, že ubytování zajistí Rada Evropy. Zatím to tak vždycky bylo. Když se mě v pondělí Jindřich zeptal, ve kterém hotelu spím, začal jsem cítit problém. Hotel, ve kterém spal Jinřich byl už plný, tak jsem si zarezervoval pokoj v jiném, vzdáleném cca 400 metrů. Večer před cestou mi ale přišel e-mail, že mám sice přes Booking.com potvrzenou rezervaci, ale místo už pro mě nemají a že mi sehnali jiné, levnější ubytování o pár ulic vedle, jestli budu souhlasit. Souhlasil jsem, co mi také zbylo.

A na tuto adresu jsem taky dorazil. Na pohled rodinná vila, z balkónu vlaje albánská vlajka, na dveřích cedulka "Missión de Albanie". Znovu jsem zkontroloval, jestli jsem na správné adrese. Ulice i číslo domu seděly. Na jednom ze zvonků bylo stejné jméno jako v e-mailu, který mi přišel, tak jsem zazvonil. Dveře cvakly a já jsem mohl vstoupit do domu. V přízemí albánské vyslanectví, v prvním patře zavřené dveře bez popisu, ve druhém patře otevřené dveře.
"Bon soir"
"Hello, I should have an accommodation here"
"Yes, you have"

Ale tohle je normální byt! Z paní se vyklubala majitelka hotelu, která mi znovu zopakovala, že došlo k nějaké chybě a že mi Booking.com potvrdil ubytování, které nebylo dostupné. A že mě teda ubytuje u sebe doma, v pokoji své dcery, která zrovna pomáhá chudým v Indii. A že to budu mít levnější. OK, proč ne. Postel tam byla, koupelna a wifi taky a přestože mě paní večer zdůraznila, že ubytování je bez snídaně, ráno jsem měl za dveřmi tácek s tousty, marmeládou a čajem. Připadal jsem si trochu jako coachsurfer, až na těch 60 euro za noc.

Expert

 

Ve středu ráno jsem na druhý pokus našel tu správnou budovu, kde jsme se měli potkat. K dispozici byly čtyři vchody: "Employees with badges", "experts with badges", "experts without badges" a "other visitors". Rada Evropy používá slovo "expert" docela ráda, takže jsem vešel do dveří "experts without badges". Tam jsem nafasoval visačku, čímž se ze mě stal "expert with badge" a mohl jsem jít dovnitř.

Samotné jednání Řídicí skupiny ETINED probíhalo podle mého očekávání, ale čtenáře tohoto blogu to asi příliš nezaujme, takže jej přeskočíme.

Po skončení jednání jsme s Jindřichem vyrazili na prohlídku města (z jeho strany teda spíše ukázku) a nákup jedlých suvenýrů. Město je to pěkné, k vidění jsou vodní kanály, hrázděné domy, kostely... a atmosféra je na jaře opravdu příjemná. Jindřich mě zavedl do osvědčené brasserie na místní pivo a tarte flambée (taková místní pizza), čímž jsme prohlídku města ukončili.

Druhý den nás čekala ještě příprava listopadového jednání celé ETINED, diskuse o roli Rady Evropy při organizaci naší konference o plagiátorství, kterou budeme společně  pořádat příští rok v Brně, a pak už jen odjezd domů.

Cesta domů byla bezproblémová, svítilo sluníčko, dálnice byly poloprázdné, jelo se krásně, takže jsem byl za osm a půl hodiny doma. Ještě že jsem nejel vlakem, to bych se kvůli stávce na francouzské železnici domů asi hned tak nedostal.