Co se mi honí hlavou po útocích v Paříži

Už delší dobu mívám potřebu se k některým tématům veřejně vyjádřit trochu podrobněji, než je komentář něčího příspěvku na FB. Včerejší útoky v Paříži byly impulsem, který mě přiměl založit si blog s tím, že na něj občas něco napíšu. Tady je první příspěvek.

Útoky byly hrozné, je mi líto všech těch mrtvých lidí. Nikoho z nich jsem ale neznal, takže to, co bude mít daleko větší vliv na můj život, nejsou samotné útoky, ale reakce, které po nich přijdou. Rád bych se k některým vyjádřil.

Koukám na facebook a čtu různé příspěvky o tom, že za to můžou uprchlíci a že jestli se jich nezbavíme, tak nás všechny pozabíjí. Dokonce premiér jedné nejmenované sousední země prohlásil, že útočníci se mezi uprchlíky mohli infiltrovat. No, určitě mohli. Zkouším se ale vžít do role islámského fanatika, který prošel výcvikem v Sýrii a jeho cílem je pozabíjet co nejvíc Evropanů. A nějak mi do toho nezapadá představa, že si koupím gumový člun, budu riskovat život plavbou ve Středozemním moři a potom několik měsíců cestovat pěšky a různými autobusy, bát se, že mi někdo do cesty postaví plot s ostnatým drátem, mačkat se u toho s ostatními a občas se nechat zkontrolovat na hranicích. Myslím, že Islámský stát má na víc. Co třeba falešné pasy a letenky?

Co mě zaráží ještě víc, je, čeho se teď tolik lidí bojí. Někdo se bojí cestovat do Paříže (a ještě včera se nebál), někdo se bojí, že jej zabije Muslim. Jako lidé potřebujeme strach k tomu, abychom přežili. Bohužel funguje ze své podstaty celkem iracionálně a je potřeba se ho naučit trochu ovládat. Třeba tím, že se budeme bát hlavně toho, co pro nás představuje největší riziko. Nechám teď stranou dopravní nehody, kouření, alkohol, přepálené tuky a podobně a budu se věnovat jenom cílenému zabíjení co nejvíce lidí:

1.     Strach z Muslimů versus strach z Evropanů. Tvrdím, že zatím není důvod se Muslimů bát, protože Evropané jsou ve vraždění Evropanů daleko efektivnější. Včera 8 Muslimů zabilo 130 lidí. To je 16 mrtvých na jednoho útočníka. Ve srovnání s Andersem Breivikem, který sám pozabíjel 77 lidí nebo AndreasemLubitzem, který (také sám) poslal k zemi letadlo se 150 lidmi, jsou tedy bojovníci IS docela žabaři. A bojíme se Norů nebo Němců? A všimněme si, že oba měli jméno Ondřej. To přece nemůže být náhoda, odteď se tedy bojím, že mě zabije Ondřej.

2.     Strach z cestování do Paříže. Tvrdím, že racionálnější je mít strach cestovat do Uherského Brodu, než do Paříže. Včera zemřelo 128 z 2,2 milionu lidí (0,006%). V Uherském Brodě při střelbě vyšinutého útočníka v restauraci zemřelo 8 z 16 tisíc lidí (0,05 %). Takže Paříž je z tohoto pohledu 10 krát bezpečnější než Uherský Brod.

3.     Strach z uprchlíků. Když jsme byli před pěti lety v Sýrii, potkávali jsme tam nejhodnější lidi ze všech našich cest. A neumím se smířit s představou, že lidé, kteří nás zvali na čaj, dělili se s námi o oběd, radili nám kudy kam a dokonce nám i kupovali lístky na autobus, se za těch pět let změnili ve fanatiky, kteří teď proudí do Evropy, kde budou čekat na Abúovo písknutí a pak nás všechny postříli. Ne. Jsou to lidé, kteří prchají před Islámským státem a jeho vraždění. Takže pokud společný nepřítel dělá přítele, je na čase se s uprchlíky hodně dobře skamarádit.

Islámský stát chce vyvolat v Evropě strach a chaos. Takže jestli budeme mít po pařížských útocích větší strach než před nimi, IS vyhrál. Doufám, že se tak nestane.

Co tedy budeme dělat? To budeme jen tak koukat, jak se tu vraždí? Ano, budeme. To je totiž jediná správná reakce. Kontroly na hranicích, ploty, posilování tajných služeb a další omezování demokracie, útoky na Muslimy, podezírání nevinných lidí, strach a chaos je totiž přesně to, co IS chce. Jediným správným řešením je nenechat se terorizovat. Tím neříkám, že je špatně poslat na IS armádu. Nerad bych se ale dočkal toho, že teroristé způsobí, že budeme po cestách Evropou zase potřebovat pasy a že nás budou tajné služby šmírovat na každém kroku. Protože na seznamu problémů, které je potřeba řešit, seřazeném podle míry rizika, jsou náhodní islámští fanatici fakt hodně hluboko.