Když přijedete do brněnských Žabovřesk, možná si nevšimnete Špilberku ani výstaviště. Ale Jožina si nevšimnout nejde.
Stojíte na rohu ulice Minské a něco vám padne do oka. Na výloze pekárny – zelená figurka s listím ve vlasech. O kus dál, na zastávce šaliny číslo 3 – tentýž tvor na informační cedulce. A až vejdete do místní hospody U Jasana a požádáte o menu, číšník vám s kamennou tváří podá lístek, na jehož obálce je zelený skřítek s ušklíbnutým úsměvem a kůrovými botami.
Vítejte v Žabovřeskách. Vítejte ve světě Jožina z Žabin.
Kdo vlastně Jožin je?
Ptejte se koho chcete – starého pána na lavičce u Wilsonova lesa, maminky s kočárkem na Burianově náměstí, teenagera na skateboardu. Každý vám odpoví jinak, ale všichni s naprostou samozřejmostí, jako byste se ptali na souseda.
„Jožin? Jožin bydlí v kořenech toho starého jasanu u vstupu do lesa. To ví přece každý," řekne vám paní Horáková, která v Žabinách žije čtyřicet let. Pak se zamyslí a dodá: „Aspoň tak nám to říkávala babička."
Jožin z Žabin je legendární skřítek – ochránce čtvrti, řešitel problémů a podle místní tradice příčina většiny dobrých věcí, které se v Žabovřeskách dějí. Zmizela vám peněženka a pak se tajemně objevila na poštovní schránce? Jožin. Soused přes noc opravil děravý chodník, aniž by to někdo zadal? Taky Jožin. Šalina přijela přesně na čas i v pátek odpoledne? No tak to byl určitě Jožin.
Jak stará je legenda?
To je otázka, na kterou v Žabovřeskách nikdo nezná přesnou odpověď – a nikdo ji ani nechce znát. Část místních badatelů tvrdí, že první zmínky o zeleném skřítkovi z žabovřeských lesů pocházejí z konce 19. století, kdy se čtvrť ještě jmenovala prostě Žabovřesky a byla samostatným městysem před připojením k Brnu. Jiní jsou přesvědčeni, že Jožin je mnohem starší – že existoval dřív než čtvrť samotná, dřív než ulice, dřív než domy.
„Lesy tady byly dávno před námi," říká Radek Kolář, amatérský historik a autor útlé knížky Žabiny a jejich duchové (vydané vlastním nákladem v roce 2019, k dostání výhradně v místním knihkupectví Na Kounicově). „A kde jsou staré lesy, tam jsou staré bytosti. Jožin je prostě součást místa."
Folkloristé z Masarykovy univerzity, kteří se tradicí zabývali v rámci výzkumu brněnského městského folklóru, jsou opatrnější. „Jako konkrétní postava se Jožin z Žabin v pramenech objevuje od šedesátých let dvacátého století," říká jedna ze závěrů jejich studie. „Ale jeho kořeny jsou pravděpodobně hlubší."
Plyšáci, pivovary a pouliční umění
Skutečný fenomén ale Jožin nezažil ve středověku, ale v posledních dvou desetiletích. Místní švadlena Věra Nováčková začala kolem roku 2008 šít plyšové Jožiny pro vnoučata. Sousedé si říkali o další. Po roce přišly první objednávky z celého Brna, pak z celé Moravy. Dnes Věřina dílna – provozovaná spolu s dcerou a zetěm – expeduje plyšové Jožiny do třinácti zemí světa. Na Vánoce bývá objednávek tolik, že rodina přibírá brigádníky.
Plyšák Jožin mezitím dobyl žabovřeské postýlky s takovou samozřejmostí, že dnes místní rodiče těžko rozlišují, jestli dítě Jožina zná z pohádky, od babičky nebo prostě „odjakživa". Pravděpodobně od všech tří najednou.
Pivovar Jasan – malý řemeslný pivovar otevřený v roce 2016 ve sklepě rodinného domu na Šeránkove – vaří od svého vzniku speciální ležák s názvem Zelený Jožin (pět procent, lehce bylinná chuť, nepasterizovaný). Poptávka každoročně převyšuje výrobu a láhve se na trhu prodávají za dvojnásobek pultové ceny. Majitel pivovaru Martin Přikryl tvrdí, že do receptury přidává výluh z lesních bylin sbíraných ve Wilsonově lese – „aby to mělo ducha místa." Jestli mu to pivovarský mistr dovoluje, nebo to říká jen pro turisty, raději nezkoumejte.
Na zdech Žabovřesk mezitím postupně vzniklo několik velkoplošných maleb Jožina. Nejznámější je mural na štítové zdi domu na Šmejkalově ulici – sedmimetrový zelený skřítek opírající se o strom, s výhledem na ulici. Namaloval ho brněnský streetartový umělec vystupující pod přezdívkou Kořen někdy kolem roku 2021. Nikdo ho neobjednával. Nikdo mu nezaplatil. Prostě tam jednoho rána byl.
Jožin jako komunální záležitost
V roce 2022 se na zasedání Zastupitelstva městské části Brno-Žabovřesky poprvé formálně hlasovalo o tom, zda by se Jožin z Žabin mohl stát oficiálním maskotem čtvrti. Návrh prošel poměrem hlasů 15:2 (dva zastupitelé se zdrželi s odůvodněním, že „maskot není kompetencí zastupitelstva", nikoliv že by Jožinovi nějak oponovali).
Od té doby je malý zelený skřítek na pozvánkách ke každé čtvrtní akci, na dětských dnech, na mapkách pro turisty i na košilích dobrovolných průvodců. Každoroční Žabovřeský jarmark v září – konaný tradičně u Wilsonova lesa – nese od roku 2023 podtitul Festival Jožina z Žabin a láká návštěvníky z celého Jihomoravského kraje.
Letos poprvé proběhla i soutěž pro děti: nakresli svého Jožina. Přišlo přes čtyři sta prací. Porota se nedokázala shodnout na vítězi, takže cenu dostali všichni.
Proč to funguje?
Podobné legendy existují v desítkách měst a vesnic po celé Evropě. Většina z nich jsou muzejní exponáty – zajímavé, ale mrtvé. Jožin z Žabin je naopak živý, a to způsobem, který folkloristé označují za „participativní tradici" – legendu, do které se komunita aktivně zapojuje a přetváří ji.
Každý v Žabovřeskách má svůj Jožin příběh. Paní Horáková vám poví o ztraceném kocourovi, který se vrátil domů po třech dnech v době, kdy byl v lese vidět neobvyklý zelený svit. Mladý grafik Tomáš vám ukáže, jak nakreslil Jožina jako logo pro svoji freelance firmu. Osmiletá Anežka s naprostou vážností prohlásí, že jednou Jožina viděla – „byl malý a utekl za strom."
„To je přesně ono," říká folkloristka Markéta Dvořáčková z Masarykovy univerzity, která se tradicí zabývá. „Jožin není instituce, není to výmysl turistického ruchu, není to zástupný symbol. Je to způsob, jakým si komunita vypráví sama o sobě. Říká: jsme čtvrť, kde se věci dějí nevysvětlitelně dobře, kde se lidé navzájem hlídají a pomáhají si. A protože to potřebuje tvář, má tu tvář Jožin."
Kde Jožina hledat
Pokud se do Žabovřesk vydáte, začněte u vstupu do Wilsonova lesa z ulice Krondlovy. Stojí tam starý jasan – nebo aspoň jeden strom, který místní za onen jasan považují (přesné určení se v průběhu let mírně posunulo podle toho, kdo vás provází). U jeho kořenů tradičně leží malé dárečky: žaludy, kousky kůry, občas čokoláda nebo drobná mince. Nikdo to neorganizuje. Prostě se to děje.
Pak si zajděte do pekárny na Bráfove, kde dělají Jožinovy uši – plněné křupavé rohlíky ve tvaru špičatých skřítkových uší. Jsou výborné.
A večer, až se Wilsonův les setmí a vy budete procházet hlavní cestou zpátky do města, dívejte se mezi stromy.
Možná uvidíte světlušky.
Možná.
Brno-Žabovřesky leží asi dvacet minut tramvají od brněnského hlavního nádraží. Linka číslo 1, směr Bystrc. Výstup na zastávce Bráfova.
Žádné komentáře:
Okomentovat